Festivalový dirigentský debut Pavla Trojana
01/07/14 22:43
Pro letošní dramaturgickou novinku v podobě „Debutu dirigenta“ padla volba na všestranně talentovaného třicetiletého Pavla Trojana jr. Úvod jeho překvapivě náročně koncipovaného vystoupení se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK (18. 5., Smetanova síň) patřil Novákově symfonické básni V Tatrách, v jejímž složitém pásmu pestře střídaných bloků a polyfonických pláství se Trojan zasvěceně orientoval, a třebaže mu některé partie zněly drobet rozkouskovaně, postřehl jsme řadu míst, která mu vycházela příkladně – třeba hned linka vstupní flétny a anglického rohu nad drženou vertikálou smyčců s kontrastním vpádem spodní akcentované figury, se sugestivním švihem rozkrytá počáteční fáze reprízy nebo zastřešující fáze tutti po violoncellovém sólu. Vítanou příležitost prokázat schopnost vcítění dostal Trojan ve spolupráci v USA usazeného devětadvacetiletého uzbekistánského rodáka Romana Rabinoviche v Rachmaninovově Druhém klavírním koncertu.
Na pianistův projev reagoval citlivě, udivovalo, jak zkušeně vystihl správné dynamické proporce mezi oběma složkami, například hned v onom „nekonečně“ valivém melodicko-harmonickém proudu v úvodní fázi koncertu, nebo jak uvolněně nechal dřeva frázovat v křehkých partiích 2. věty. Rabinovič se představil jako výbušný interpret inklinující ke strmým gradacím a současně křehký pianista milující zpěvné legato a navíc jako sólista obdařený schopností takřka komorně detailní spolupráce s orchestrem. Málokdy jsem byl například svědkem toho, aby se pianista v subtilním „rozhovoru“ s flétnou a klarinetem v 2. větě přizpůsoboval frázování orchestrálních hráčů, a nikoli obráceně. Ke znamenitým Variacím na téma a smrt Jana Rychlíka Otmara Máchy přistoupil Trojan, sám coby skladatel, očekávaně velmi zasvěceně, nicméně výsledek ještě předčil očekávání. Od flétnové citace a posléze orchestrálního rozvedení prvního variačního tématu přes dokonale zjasněné partie řízené aleatoriky až po znovu znějící osamělou flétnu nad prodlevou basu, ozvláštněnou vysokým tremolem smyčců, jsem vzrušeně vstřebával nejen každý detail z autorovy přebohaté mozaiky kompozičních nápadů, nýbrž i přesvědčivě logickou posloupnost jednotlivých variačních bloků. Podobné vzrušení jsem pocítil při Trojanově provedení Stravinského suity z baletu Pták Ohnivák (verze 1919), které prozrazovalo pečlivou přípravnou fázi i osobitý vklad (tempa). Namátkou bych vyzdvihl brilantní práci s dřevěnou sekcí hned v Introdukci, líbeznou poetičnost Ronda princezny a Ukolébavky, zřetelnost synkop v Pekelném tanci se sugestivním sklouznutím do subito piana a extatičnost závěru. Shrnuto – nezapomenutelný debut.
Miloš Pokora, Hudební rozhledy 07/2014
Na pianistův projev reagoval citlivě, udivovalo, jak zkušeně vystihl správné dynamické proporce mezi oběma složkami, například hned v onom „nekonečně“ valivém melodicko-harmonickém proudu v úvodní fázi koncertu, nebo jak uvolněně nechal dřeva frázovat v křehkých partiích 2. věty. Rabinovič se představil jako výbušný interpret inklinující ke strmým gradacím a současně křehký pianista milující zpěvné legato a navíc jako sólista obdařený schopností takřka komorně detailní spolupráce s orchestrem. Málokdy jsem byl například svědkem toho, aby se pianista v subtilním „rozhovoru“ s flétnou a klarinetem v 2. větě přizpůsoboval frázování orchestrálních hráčů, a nikoli obráceně. Ke znamenitým Variacím na téma a smrt Jana Rychlíka Otmara Máchy přistoupil Trojan, sám coby skladatel, očekávaně velmi zasvěceně, nicméně výsledek ještě předčil očekávání. Od flétnové citace a posléze orchestrálního rozvedení prvního variačního tématu přes dokonale zjasněné partie řízené aleatoriky až po znovu znějící osamělou flétnu nad prodlevou basu, ozvláštněnou vysokým tremolem smyčců, jsem vzrušeně vstřebával nejen každý detail z autorovy přebohaté mozaiky kompozičních nápadů, nýbrž i přesvědčivě logickou posloupnost jednotlivých variačních bloků. Podobné vzrušení jsem pocítil při Trojanově provedení Stravinského suity z baletu Pták Ohnivák (verze 1919), které prozrazovalo pečlivou přípravnou fázi i osobitý vklad (tempa). Namátkou bych vyzdvihl brilantní práci s dřevěnou sekcí hned v Introdukci, líbeznou poetičnost Ronda princezny a Ukolébavky, zřetelnost synkop v Pekelném tanci se sugestivním sklouznutím do subito piana a extatičnost závěru. Shrnuto – nezapomenutelný debut.
Miloš Pokora, Hudební rozhledy 07/2014